Přiznání

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

PŘIZNÁNÍ

Nepočítám už,

kolikáté dno

kolikáté lahve

jsem už dnes viděla..

Nepiju ze zoufalství!

Chlastám přímo z nutnosti

pořádně zmáčet a nejlépe rovnou utopit

všechen ten halekající šum v mojí hlavě..

Piju taky, abych nemusela mluvit,

nechci už nikomu vysvětlovat vůbec nic,

nestojím o lidský zájem, vyvolaný dojmem

že se poddávám..

Nestojím o dotazy v kostýmu Pochopení,

vyřčené pro pocit, jaké to je, býti přítelem,

všemi těmi supy, větřícími brzkou oběť,

čerstvou mršinu..

Piju abych ani nebyla schopna mluvit,

z posledních sil ovládám to nutkání,

poslat všechny, tam kam patří,

a tím místem není prdel, je to ale jenom kousek vejš..

Piju, naučila jsem se chlastem ředit myšlenky,

zcela nestravitelné ve své plné síle

a přitom dennodenně si zakazovat,

to ze sebe vyzvracet, pustit všecko ven..

Piju, páč se sama trošku topím,

po krk v jatkách vlastní bolesti,

co mě lákají bez ústání,

na to, jak snadné je všecko vzdát...

Piju defakto jen z pudu sebezáchovy, z touhy ještě někdy chvilku žít, ač jsem naučená prohrávat..

Darvega | Přiznání